DiEM25 podporuje páteční studentskou stávku za klima.
Naše současná civilizace ničí neustále rostoucím tempem své životní prostředí. Pokud nezačneme ihned zavádět změny, které nejpozději do roku 2030 naprosto zásadně promění náš způsob výroby, získávání energie, rozdělování zdrojů a vůbec života, promění se pozemské klima tak, že po roce 2050 už nebude slučitelné s lidským životem. Opravdu nikdo neplánujeme přežít rok 2050? A opravdu nikdo nechceme, aby ho přežily naše děti?
Česko přitom hraje v ničení klimatu jednu z nejostudnějších rolí v Evropě. Přestože jsme si nezakázali jadernou energii jako Rakousko a Německo, využít ji k očištění naší energetiky od emisí oxidu uhličitého jako Francie jsme nedokázali. Místo toho dáváme výjimky špinavým uhelným elektrárnám a teplárnám a jednáme o prolamování limitů těžby hnědého uhlí. Tak nelze pokračovat dál.
Studenti stávkují za svou budoucnost. Podpořit jejich požadavky je povinností každého, kdo nevyznává zásadu: „Po nás ať přijde potopa!‟
DiEM25 si je dobře vědomo závažnosti situace. Program nadnárodní koalice Evropské jaro, ve které letos poprvé kandidujeme v části evropských států do Evropského parlamentu, obsahuje záměr prosadit Klimatický kompakt 2030, kterým se členské státy EU zavážou přijmout neprodleně právě taková opatření, která umožní do roku 2030 sladit evropské hospodářství se stabilizací klimatu. Zásadní součástí našeho programu je Zelený Nový úděl, okamžitě uskutečnitelný program masivních investic do zeleného obratu evropské ekonomiky. Zároveň prosazujeme systém progresivní uhlíkové daně, odvozené od bohatství jednotlivých států a objemu jejich emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.
Náš program je navržen tak, aby ho mohla uskutečnit Evropská unie taková, jaká dnes je, s prostředky, které má už dnes k dispozici. Jako takový je programem minimálním — plně podporujeme stávkující studenty, aby žádali víc.
Skleníkový efekt je znám už déle než století, poprvé ho vědecky popsal Svante Arrhenius už v roce 1896. Nejpozději v šedesátých letech 20. století, kdy vyšly sci-fi romány „Skleník‟ Briana W. Aldisse a „Utopený svět‟ J. G. Ballarda, proniklo povědomí o globálním oteplování i do populární kultury. Pak ovšem nastoupila zatemňující dezinformační kampaň průmyslu fosilních paliv, proti níž bledne i kampaň tabákového průmyslu na potlačení informací o tom, jak kouření škodí zdraví. Tak jsme ztratili spoustu času, a dnes nám už nezbývá skoro žádný. Přitom se stále najde řada lidí, ať už fosilním průmyslem placených, nebo jen napálených, kteří odmítají uvěřit, že lidská činnost otepluje Zemi a že toto oteplování znamená pro lidstvo zásadní existenční hrozbu. Tváří se, jako by se nic nedělo, přestože projevy globální klimatické změny už vidíme všude kolem nás.
Podle Milankovičových cyklů by se v současnosti měla Země ochlazovat, přesto se otepluje. Globální oteplování neznamená jen, že u nás bude o něco tepleji, což někteří lidé naivně vítají. Globální oteplování znamená především větší množství energie v zemské atmosféře, a tedy silnější větry, včetně ničivých smrští, jaké se právě prohánějí Evropou včetně Česka, uragánů a tornád. S růstem množství energie v atmosféře je spojen nárůst extrémních výkyvů počasí, tedy nejen veder, ale i mrazů. Přicházejí katastrofální sucha, jak jsme se přesvědčili loni, střídaná občas přívalovými dešti, záplavami a povodněmi. Vzestup hladin moří, spojený s táním ledovců, nás v Česku nemusí zajímat, pokud odmítneme solidaritu s těmi, které přímo postihuje, a věříme, že se můžeme jednoduše sobecky opevnit uvnitř svých hranic, ale sucha, jaká dnes vyhánějí lidi s velké části Afriky a Arabského poloostrova, už postihují i nás.
Naše země vysychá. V létě nás možná postihnou povodně, ale hladiny podzemních vod se ani při nich neobnoví. Po mírné teplé zimě přichází nebývale časné jaro, a my můžeme s napětím očekávat, zda, nebo spíše kdy, udeří na rašící vegetaci nárazové pozdně jarní holomrazy. Pak přijde doba veder, možná zpestřená nějakou tou velkou vodou, a potom léto přejde zase do zimy, celkově mírné, s řídkými obdobími sněhu a možná tu a tam s krátkodobými extrémními mrazy. Pokud nic neuděláme, pokud okamžitě neuděláme to, co jsme měli udělat už dávno, bude čím dál hůř.
Jestliže nechceme dělat nic pro záchranu klimatu, nemá smysl dělat vůbec nic. Ke stávce studentů za klima bychom se měli připojit všichni.